Historie vývoje miniaturních proudových chráničů

V roce 1924 Hugo Stotz a Heinrich Schachtner spolupracovali na vynálezu prvního moderního miniaturního jističe na světě využívajícího termomagnetickou technologii a získali patent.

V Číně byl na konci 60. let vyvinut první proudový-proudový proudový chránič (RCD) (hlavní vypínač DZS-20). V polovině-až{17}}konce 70. let 20. století byly úspěšně navrženy elektromagnetické proudové chrániče řady DZ15L. V 80. letech byly k dispozici modely jako DZL16, DZL18, DZL118, DZ12L, DZL33, DZL38 a DZ10L, z nichž většinu představovaly proudové{20}}proudové chrániče RCD s integrovaným obvodem. V polovině-80. let byla představena technologie německé společnosti F&G, která vedla k výrobě proudových chráničů typu FIN (bez ochrany proti přetížení a zkratu) a typu FI/LS (s ochranou proti přetížení a zkratu). V 90. letech 20. století byly zavedeny pokročilé zahraniční technologie, které vedly k vývoji a výrobě proudových chráničů (RCCB), jako jsou VigiC45EIE (elektronické), VigiC45ELM (elektromagnetické) a VigiNC100.

Moderní miniaturní jističe nejenže změnily životní styl zajištěním bezpečnosti bydlení, ale také přinesly elektrickou bezpečnost do všech sektorů společnosti, od komerčních budov a továren až po železniční infrastrukturu a datová centra. U mnoha historických budov po celém světě, jako je Kinderdijk v Amsterdamu a katedrála v Cáchách v Německu, byly své elektrické systémy modernizovány kompaktními ochrannými zařízeními, jako jsou zařízení pro detekci poruch oblouku (AFDD), která integrují ochranu proti zbytkovým proudům a nadproudu (RCBO).